Fermat žil poměrně stranou od hlavních center matematického života, a byl tedy odkázán na korespondenci. Rozeslal jí hodně a měl při tom zvláštní a pro partnery asi dost rozčilující zvyk - posílal jim hotové matematické věty, ktoré objevil, ale bez jejich odvození, takže bylo na nich, aby si správný postup našli sami (s tím, že z jeho dopisu už vědeli, jak zní dokazované tvrzení). Navíc posílal jen některé ze svých poznatků a další si nechával pro sebe - "výrobní tajemství" si chránit nemusel. Nejspíš mu v té chvíli nepřipadaly tak důležité, aby platil postilionovi, možná počítal s tím, že na jejich vylepšení bude sám dál pracovat, a nechtěl přijít o prvenství. Tyto výsledky pak shromáždil až Fermatův syn Clément Samuel Fermat a vydal je po otcově smrti tiskem. Styk s "tajnůstkářským" Fermatem asi nebyl vždy nejpříjemnější a ne každý na něj měl náturu. Celkem hladce s ním spolupracoval (to znamená dopisoval si s ním) Blaise Pascal, když spolu tvořili počet pravděpodobnosti, naopak Décartes ho nejspíš nesnášel a v korespondenci s přáteli pro něj má výrazy, ktoré prudérnější interpreti překládají jako chvástal - i když tlučhuba by asi bylo přesnější.
Your Comment